Pojem hate crime
Pojem hate crime je pojem právněteoretický, neboť v platném trestním zákoníku dosud není definován. Jeho překlad a vymezení zůstává věcí právní nauky. V literatuře je možné se setkat s pojmy jako jsou trestné činy z nenávisti, případně předsudečná nebo nenávistná trestná činnost.
Jiří Herzeg nenávistnou trestnou činnost definuje jako „jakýkoli incident z nenávisti, který představuje trestný čin a který je obětí nebo kteroukoli jinou osobou vnímán jako čin motivovaný předsudky nebo nenávistí.“ [1] Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra pak užívá obecnější pojem předsudečná nenávist, kterou charakterizuje jako „jednání, které je motivováno nesnášenlivostí a společenskými předsudky vůči určité skupině obyvatel.“ [2] Divize informačních služeb pro trestní soudnictví, jež je divizí Federálního úřadu pro vyšetřování Spojených států amerických (FBI), ve své příručce Hate crime data collection guidelines and training manual zdůrazňuje, že samotná existence předsudku u pachatele bez dalšího nezakládá hate crime, ale je nutné, aby jednání pachatele bylo motivováno jeho předpojatostí. [3]
Lze tedy zobecnit, že trestné činy z nenávisti jsou charakteristické specifickou motivací pachatele a kontextem, ve kterém jsou spáchány. Jde o trestnou činnost, která přívlastek „nenávistná“ získává až hodnotově či předsudečně zabarveným projevem. [4] Tento projev pak může směřovat vůči různým skupinám obyvatel, vymezených na základě, byť i domnělých, znaků jako je rasa, národnost, etnicita či sexuální orientace nebo náboženství. [5] Na rozdíl od extremismu, jehož charakteristikou je zejména protisystémovost [6], trestné činy z nenávisti a priori nesměřují k rozvrácení stávajícího státního zřízení ani jejich páchání nemusí být spojeno s organizovanou činností.
Právní úprava trestných činů z nenávisti
Postihování trestných činů z nenávisti je úzce spojeno s koncepcí obranyschopné demokracie. V rámci zachování demokratického státního zřízení je nezbytné některá práva omezit či stanovit limity určitých ústavně zaručených svobod. Tyto limity lze ilustrovat na konkurenci svobody projevu, zaručené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a principu rovnosti lidí, zakotveném v čl. 1 Listiny, jejichž střet se projevuje např. v trestném činu Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. [7] Je zjevné, že svoboda projevu není a nemůže být bezbřehá, neboť je omezena trestněprávní ochranou základního lidského práva rovnosti.
Jak již bylo uvedeno výše, český trestní zákoník nenabízí definici trestných činů z nenávisti, ani samostatnou hlavu či oddíl týkající se jejich úpravy. Právní úprava je tedy značně roztříštěná. Spáchání trestného činu z nenávistné pohnutky, jako je nenávist rasová, etnická, náboženská, třídní či jiná, je dle § 42 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), obecně přitěžující okolností. Zároveň jsou tyto pohnutky obsaženy v některých základních či kvalifikovaných skutkových podstatách trestných činů. V Hlavě X. oddílu 5 - Trestné činy narušující soužití lidí, jde o Násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (§ 352), kde nenávistná pohnutka podmiňuje užití vyšší trestní sazby trestu odnětí svobody, dále Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob (§ 355) a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356). Nenávistná pohnutka je také součástí kvalifikované skutkové podstaty trestného činu Vraždy (§ 140).
Oddíl 1. Hlavy XIII. pak obsahuje trestné činy spočívající v jednání směřujícím proti některé z chráněných skupin lidí, opět vymezených rasou, etnicitou, náboženstvím, třídním postavením nebo jinou vlastností. Jde o následující trestné činy: Genocidium (§ 400), Útok proti lidskosti (§ 401), Apartheid a diskriminace skupiny lidí (§ 402), Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), Šíření díla k propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403a) a Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404). Uvedené chráněné skupiny lidí se nacházejí rovněž v zákoně č. 45/2013 Sb., zákon o obětech trestných činů (dále jen „zákon o obětech trestných činů“). Zde tyto skupiny lidí představují zvlášť zranitelné skupiny osob uvedené v § 2 odst. 4 písm. d), které požívají zvýšenou míru ochrany spočívající např. v nároku na bezplatnou odbornou pomoc (§ 5 zákona o obětech trestných činů).
Kořeny trestných činů z nenávisti a hate crime v České republice
Různé teoretické směry předkládají odlišné odpovědi na otázku, z čeho vycházejí pohnutky, jež budoucí pachatele vedou ke spáchání trestného činu z nenávisti. Pachatele může ovlivňovat prostředí, ve kterém vyrůstají, jejich rodina, socioekonomické faktory, politická atmosféra nebo jednoduše nedostatek vzrušujících podnětů v jejich životě. Tyto okolnosti jsou velice individuální, proto je nesmírně obtížné, snad dokonce nemožné, nalézt u všech pachatelů jednotící a univerzální faktor. [8]
Z těchto důvodů se jeví vhodné posuzovat pachatele v kontextu prostředí, ve kterém žijí. Pro představu je přínosné nejprve uvést několik čísel. V České republice bylo v roce 2022 evidováno 149 trestných činů s nenávistným podtextem, registrovaná nenávistná kriminalita tedy představovala 0,07 % z celkových 181 991 trestných činů. Odsouzeno bylo nejvíce osob za trestný čin Výtržnictví (36), Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (23) a Ublížení na zdraví (11). Co se týče obětí nenávistné trestné činnosti, bylo evidováno 25 skutků s antisemitským podtextem, 20 skutků proti Romům a 13 skutků proti LGBT+ komunitě. [9] [10]
Trestné činy z nenávisti nelze posuzovat odděleně od místní extremistické a populistické scény. Ta se v roce 2022 v České republice věnovala novému tématu - ruské válečné agresi na Ukrajině, která mírně zatlačila do pozadí jiná, dříve oblíbená témata, jako je islamofobie nebo srovnávání opatření zavedených v pandemii nemoci COVID-19 s totalitou. [11] Vycházíme-li ze Zprávy o extremismu a předsudečném násilí na území České republiky, nejvěhlasnější subjekt na domácí scéně bylo v roce 2022 hnutí Svoboda a přímá demokracie, jehož dva bývalí členové, Miloslav Rozner a Lubomír Volný, byli za své výroky, v jednom případě o koncentračním táboře v Letech a v druhém případě o onemocnění COVID-19, odsouzeni.
Obzvlášť v současném technologicky vyspělém světě se jeví důležitým faktorem právě mediální prostor a jeho obsah spolu s virtuálním světem sociálních sítí. Legislativou ještě nepříliš uchopené prostředí internetu je hnízdem konspiračních teorií a xenofobních a rasistických tezí. Radikalizace prostřednictvím informací nekriticky přijímaných z médií pak může postihnout zejména skupinu pachatelů nenávistných trestných činů, jež jsou v literatuře označováni jako pachatelé vyhledávající vzrušení. Tito pachatelé si vybírají své oběti na základě domnělé odlišnosti [12], která může být médii či různými zájmovými skupinami na sociálních sítích zveličovaná nebo zcela vykonstruovaná. Proměňující se přístup k nekonečné svobodě internetu se v poslední době projevil zejména bezprecedentní, a také široce diskutovanou a velice kontroverzní, blokací dezinformačních webů zájmovým sdružením právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. po začátku ruské invaze na Ukrajinu. [13] Je již také myslitelné, aby byla osoba trestně stíhaná za nenávistné projevy na sociálních sítích. V lednu letošního roku také na unijní úrovni došlo ke shodě o návrhu nařízení a návrhu směrnice usnadňující orgánům činným v trestním řízení přístup k elektronickým důkazům. I tento vývoj směřuje k efektivnějšímu postihování trestných činů z nenávisti páchaných na internetu.
Postih a prevence
V oblasti postihu trestných činů z nenávisti je možné nalézt několik kritických bodů. Jedním z nich je nízký počet ohlášených trestných činů z nenávisti, jenž do jisté míry vyplývá ze složitého vztahu policejních orgánů s minoritami. [14] Posílením tohoto vztahu a odstraněním bariér v přístupu příslušníků minorit k policejním orgánům lze nejen dosáhnout efektivnějšího postihu pachatelů, ale také získat realističtější data o páchání nenávistné trestné činnosti a ty využít pro tvorbu metodik či legislativy, které pružně reagují na aktuální vývoj. Posledně jmenované lze částečně sledovat ve výše zmíněné proměně přístupu k trestným činům spáchaným na internetu. Větší míra nahlášených trestných činů, v ideálním případě i odhalených pachatelů, by také mohla sloužit jako forma prevence a odrazovat potenciální budoucí pachatele.
Další forma prevence, a zároveň posílení již zmíněného problematického vztahu, je koncept Community Policing, jenž se více než na samotné protiprávní chování orientuje na příčiny jeho vzniku. [15] Dosáhnout větší míry důvěry v činnost policie je možné již samotnou osobou policisty, který by z hlediska této koncepce měl být znalý místního prostředí a mít s ním osobní zkušenost. [16] V případě trestných činů z nenávisti lze uvažovat o větší míře zastoupení, pojmoslovím zákona o obětech trestných činů, zranitelných osob v policejních složkách. [17] Kromě bourání zakořeněné překážky „oni – my“ by tato změna mohla přinést i nižší míru předsudečného chování uvnitř samotných policejních složek. Dalším aspektem je spolupráce s neziskovými organizacemi, které se tématu nenávistných trestných činů věnují, např. In Iustitia, a sdílení know-how a získaných dat.
Co se týče odsouzených pachatelů trestných činů z nenávisti, mimo uložení zákonné sankce je vhodné sledovat i možnosti jejich nápravy. Dle rehabilitační teorie spočívá cíl trestání v poskytnutí odborné pomoci, která vede k odstranění příčin pachatelova protiprávního chování. [18] V průběhu výkonu uloženého trestu by pachatelům mělo být poskytnuto psychologické poradenství, které by odhalilo kořeny jejich předsudečného uvažování, a osvěta, směřující k eliminaci či zmírnění nenávistných předsudků. Takováto individuální práce by mohla směřovat k tomu, aby pachatel přestal být pod vlivem radikalizující skupiny osob či médií, aby si osvojil kritické myšlení a nepodléhal konspiračním teoriím, nebo aby na základě osobní zkušenosti, např. kontaktu s romskou komunitou u rasově motivovaného násilí, vystoupil z omezeného vnímání světa na základě neznalosti a strachu z odlišností.
Doporučená citace: Šmolková, Helena, Trestné činy z nenávisti, jejich etiologie, prevence a postih, CHR - Studentský Blog, 10/11/2024, https://www.chrprfcuni.com/post/trestne-ciny-z-nenavisti-jejich-etiologie-prevence-a-postih
[1] HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2008, VIII, 260. ISBN 978-80-7357-311-9. str. 195
[2] ZPRÁVA O EXTREMISMU A PŘEDSUDEČNÉ NENÁVISTI NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2022, Ministerstvo vnitra České republiky. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti-extremismu.aspx, str. 6
[3] Criminal Justice Information Services (CJIS) Division Uniform Crime Reporting (UCR) Program: Hate Crime Data Collection Guidelines And Training Manual [online]. Federal Bureau of Investigation, 2022 [cit. 2023-07-23]. Dostupné z: https://le.fbi.gov/file-repository/hate-crime-data-collection-guidelines-and-training-manual.pdf/view, str. 6
[4] BRAX, David a Christian MUNTHE. The Philosophical Aspects of Hate Crime and Hate Crime Legislation. Journal of Interpersonal Violence [online]. 2015, 30(10), 1687-1695 [cit. 2023-07-22]. ISSN 0886-2605. Dostupné z: doi:10.1177/0886260514555374
[5] ZPRÁVA O EXTREMISMU A PŘEDSUDEČNÉ NENÁVISTI NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2022, Ministerstvo vnitra České republiky. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti-extremismu.aspx, str. 6
[6] CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde Praha, 2001. ISBN 80-7201-265-7. str. 11
[7] § 356 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[8] ELLIS, Tom a Nathan HALL, ed. Hate Crime. In: BROWN, Jennifer M. a Elizabeth A. CAMPBELL. Cambridge Handbook of Forensic Psychology. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, s. 512-519. ISBN 978-0521701815.
[9] ZPRÁVA O EXTREMISMU A PŘEDSUDEČNÉ NENÁVISTI NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2022, Ministerstvo vnitra České republiky. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti-extremismu.aspx, str. 17-20
[10] Je třeba zdůraznit, že se jedná pouze o registrovanou kriminalitu.
[11] ZPRÁVA O EXTREMISMU A PŘEDSUDEČNÉ NENÁVISTI NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2022, Ministerstvo vnitra České republiky. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-strategie-boje-proti-extremismu.aspx, str. 17-20
[12] CHAKRABORTI, Neil a Jon GARLAND. Hate crime: Impact, causes & responses [online]. 2nd edition. California: SAGE Publications, 2015 [cit. 2023-07-27]. ISBN 9781473918108. Dostupné z: https://sk.sagepub.com/books/hate-crime-2e, str. 104
[13] PRCHAL, Petr. K soukromoprávním hlediskům blokace dezinformačních webů (studie) - část I. Právní prostor [online]. 21.11.2022 [cit. 2023-07-24]. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/k-soukromopravnim-hlediskum-blokace-dezinformacnich-webu-studie-cast-i
[14] CHAKRABORTI, Neil a Jon GARLAND. Hate crime: Impact, causes & responses [online]. 2nd edition. California: SAGE Publications, 2015 [cit. 2023-07-27]. ISBN 9781473918108. Dostupné z: https://sk.sagepub.com/books/hate-crime-2e, str. 119
[15] NOVOTNÝ, Oto a Josef ZAPLETAL. Kriminologie. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-377-5., str. 212
[16] Ibidem.
[17] CHAKRABORTI, Neil a Jon GARLAND. Hate crime: Impact, causes & responses [online]. 2nd edition. California: SAGE Publications, 2015 [cit. 2023-07-27]. ISBN 9781473918108. Dostupné z: https://sk.sagepub.com/books/hate-crime-2e, str. 122
[18] NOVOTNÝ, Oto a Josef ZAPLETAL. Kriminologie. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-377-5., str. 233
Comments