Na americkém kontinentu se, stejně jako na tom evropském, hojně diskutují LGBTQ+ práva. Meziamerický soud pro lidská práva už před 5 lety vydal přelomové poradní stanovisko garantující právo na manželství osobám stejného pohlaví. Jde ale dál do uznání práva si změnit jméno či do práva na změnu pohlaví? Je však postup soudu správný a změnil vůbec něco na situaci LGBTQ+ lidí v zemích Organizace amerických států?
Meziamerický soud pro lidská práva je soud zřízený pod Organizací amerických států jako jeden z dalších institucionálních regionálních systémů ochrany lidských práv. [1] Vznikl podepsáním Americké úmluvy o lidských právech (dále jen ,,Úmluva”), která byla uzavřena 22. listopadu 1969 v San José ve státě Kostarika. [2]
Tato Úmluva v čl. 33 zavádí možnosti ochrany práv garantovaných Úmluvou. Soud je dále specifikován v sedmé části, kde se jsou mu svěřeny celkem široké kompetence. V tomto článku se budu zabývat kompetencí interpretační uvedenou v čl. 64 Úmluvy. [3]
Poradní stanovisko
Pravomoc vydávat poradní stanovisko je specifikována v čl. 70 a čl. 71 jednacího řádu Meziamerického soudu pro lidská práva. [4] Podle těchto článků může jakýkoliv stát, který je signatářem, podat žádost na soud o interpretaci článků Úmluvy. V tomto případě dnes diskutovaného poradního stanoviska byla žádost o něj podána státem Kostarika.
Soud nejprve shledal, že formálně byla žádost o interpretaci správně podaná podle čl. 70 a čl. 71 Úmluvy. [5] Soud také shledal, že žádost je dostatečně relevantní, aby se jí soud mohl zabývat. [6]
Co se týče pak samotné žádosti, tu soud vzhledem k rozsahu interpretace rozdělil na několik samostatných částí, a s tím souvisejících práv. Nejprve se zabýval obecně diskriminací LGBTQ+ osob, kdy došel k závěru, že čl. 1 odst. 1, čl. 11, čl. 17 a čl. 24 Úmluvy se neomezují pouze na kritéria rasy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického či jiného názoru, národního či sociálního původu, ekonomického statusu, místa narození, nebo jakékoliv jiné sociální kategorie, protože celá Úmluva je „živý nástroj“ a vyvíjí se tak s časem, a musí se brát v potaz okolnosti společnosti, se kterou se posouvá. Úmluva tak uznává i sexuální orientaci jako chráněné kritérium, stát musí zajistit, že LGBTQ+ osoby budou mít adekvátní ochranu před diskriminací. [8]
V další části stanoviska se soud zabýval otázkou, zda mají trans* osoby nárok na změnu jména a údajů ve veřejných rejstřících. Zde soud došel k závěru, že z čl. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 2 a čl. 18 Úmluvy toto právo vyplývá. Státy tak mají povinnost podle čl. 1 odst. 1 a čl. 24 Úmluvy zařídit, aby se tyto osoby mohly ve svém státě tohoto práva domoci. Stát má také povinnost uznat jejich identitu na základě sebeurčení. To znamená, že těmto osobám musí umožnit proceduru, která je vedena pouze na základě jimi chápané identity s plným informovaným souhlasem, a s respektováním k právu na soukromí, včetně nevystopovatelnosti změn. Změna by měla být také zadarmo a bez potřeby lékařských zákroků či hormonální terapie. [9]
Poté se soud vyjádřil k právu na soukromý a rodinný život. V této oblasti naznal, že se toto právo vztahuje i na rodiny ve stejnopohlavním svazku. Nakonec soud, byť s jedním odlišným stanoviskem, seznal, že by měl být z Úmluvy dovozen i pozitivní závazek států na právo vstoupit do manželství a požívat stejných práv, na které mají nárok různopohlavní svazky. [10]
Co stanovisko přineslo v praxi
Stanovisko lze považovat za velmi progresivní. Pro srovnání, právo na sebeurčení [11] je podle organizace Transgender Europe pouze v 11 z 54 států v Evropě. [12] K březnu roku 2023 je právo na sebeurčení legální v některých státech v USA či Austrálie, na Novém Zélandu, Pákistánu, a ve skoro celé Jižní Americe (mimo Paraguay, Bolívií, Peru, Venezuelu, Surinamu a Guyany) [13]. Ve Střední Americe je tato možnost v souladu se zákonem v Kostarice (zde však pouze judikaturní dostupnost, a to ne zaručená) [14] a ve valné většině Mexika. [15] Rozhodně to tak není něco, na čem by byla univerzální shoda.
O to více překvapující bylo toto soudní stanovisko, které ve své době představovalo něco, co překonávalo nejen jihoamerický, ale mnohdy i světový standard. Například Evropský soud pro lidská práva v podobné věci opakovaně shledal, že zde státy mají poměrně velký prostor pro uvážení. [16]
Ještě ostřejší byl soud v oblasti stejnopohlavního manželství, kde šel výrazně za současný jihoamerický, světový nebo třeba i evropský konsensus. [17]
Zhodnocení stanoviska
Toto stanovisko však může být dvojsečná zbraň. Ač není pochyb, že v mnoha zemích, zejména Latinské Ameriky, došlo v mnoha případech k posunu v podobě přijetí legislativy, která byla se stanoviskem konformní (například Chile či Brazílie), i tak bych ráda ráda nabídla konzervativní pohled na věc.
Soud dosáhl stanoviska poměrně značnou interpretací existující judikatury a poměrně širokým extenzivním pojmů ve smlouvách. Jak však můžeme vidět například u Evropského soudu pro lidská práva, tak se tento přístup nemusí vyplatit. [18] Zde má navíc, na rozdíl od Rady Evropy, soud výrazně menší autoritu, protože jeho jurisdikce není univerzálně v Organizaci amerických států akceptována. [19] Jsou zde dokonce státy, které Úmluvu ani neratifikovaly. Budou mít tyto státy po těchto kontroverzních rozsudcích iniciativu tuto jurisdikci přijmout? Neodradí je to?
Jak argumentuje Lord Jonathan Philip Chadwick Sumption v Reith Lectures, tak touto širokou interpretací právo a soudy vyplňují prostor, který byl dříve svěřen politice. [20] Mají být však soudci těmi, kdo podobné změny v lidských právech prosazují? Zde se, podle mě, soud už dostal za hranici schůdnosti, a je otázka, zda soud nespadl na pomyslný špalek pro prosazování těchto otázek a je otázka, zda by to v budoucnu nemohlo vést ke zničení jeho reputace v době, kdy jí bude potřebovat.
Doporučená citace: Hejduková, Georgia, Východ slunce na práva LGBTQ+ osob na americkém kontinentu. Je to však dobře?, CHR - Studentský blog, 10/12/2023, https://www.chrprfcuni.com/post/Východ-slunce-na-práva-LGBTQ+-osob-na-americkém-kontinentu.-Je-to-však-dobře?
[1] Fitzmaurice, Malgosia. 2013. “Interpretation of Human Rights Treaties.” In The Oxford Handbook of International Human Rights Law, Dinah Shelton, 739–771. Oxford: Oxford University.
[2] American Convention on Human Rights: Pact of San José, Costa Rica. Conclusion date: 22 November 1969. United Nations treaty collection, vol. num. 1144.
[3] ibid, §64.
[4] Rules of procedure of the Inter-American court of human rights Conclusion date: 28 November 2009, §70
[5] Gender identity, and equality and non-discrimination of same-sex couples, Advisory opinion OC-24/17. Issued 24.11.2017., ratio decidendi, § 19.
[6] ibid, ratio decidendi, § 21, 27, 28.
[7] American Convention on Human Rights: Pact of San José, Costa Rica Conclusion date: 22 November 1969, §1, 11, 17, 24.
[8] Gender identity, and equality and non-discrimination of same-sex couples, Advisory opinion OC-24/17. Issued 24.11.2017.,, § 8.
[9] ibid, § 2-3.
[10] ibid, § 8.
[11] právo trans* osob na sebeurčení své identity bez nutnosti lékařské diagnózy, vyšetření či zákroků
[12] TGEU Trans Rights Map. Transgender Europe. Accessed December 8, 2023. https://transrightsmap.tgeu.org/home/legal-gender-recognition/cluster-map
[13] “ILGA World Database.”International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association Database.ilga.org, 2023. https://database.ilga.org/legal-gender-recognition. Accessed December 8, 2023.
[14] ibid.
[15] ibid.
[16] Factsheet – Gender identity issues. 2023. January 2023. European court of Human Rights Press Unit., p. 10
[17] “ILGA World Database.” Database.ilga.org, https://database.ilga.org/legal-gender-recognition.
[18] Vikarská, Zuzana. 2023/1/24. “The many troubles of the Fedotova judgment.” VerfBlog. https://doi.org/10.17176/20230124-215932-0.
[19] “What is the I/A Court H.R.?” https://www.corteidh.or.cr/que_es_la_corte.cfm?lang=en.
[20] Jonathan Sumption, "The Reith Lectures: Law and the Decline of Politics: Human Rights and Wrongs " 4. June 2019, Edinburgh, BBC 4, 41:45, https://www.bbc.co.uk/programmes/m0005msd, 8:00 – 20:00.
Comments