Novinky z Česka - březen 2025 🌱

Obsah březnových aktualit 🌱

Legislativní změny 📄

• Zavedení institutu dětského ombudsmana. 

• Novela zákona o advokacii: nová pravidla pro úschovy a ochranu komunikace. 

Rozhodnutí soudů ⚖️

Ústavní soud 

• „Kauza Anička“: Zásah do práv obětí sexualizovaného násilí. 

• Odpovědnost za projevy poslance v Parlamentu. 

• Solidární odpovědnost v adhezním řízení ve věci sexuálního násilí. 

Nejvyšší soud 

• Odpovědnost státu za legislativní nečinnost v oblasti ochrany osobních údajů. 

Legislativní změny 📄

Zavedení dětského ombudsmana: Nový institut na ochranu práv dětí v ČR 🫂

Klíčová slova: dětský ombudsman, práva dítěte, NHRI, veřejný ochránce práv 

S účinností od 1. července 2025 bude v České republice ustanovena zcela nová instituce – dětský ombudsman, který bude jako nezávislý orgán hájit a prosazovat práva dětí jak v individuálních případech, tak i na systémové úrovni. Změnu přináší novela zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, která nově zakládá specializovanou funkci ochránce práv dětí. Do doby, než bude Poslaneckou sněmovnou zvolen první dětský ombudsman, bude tuto agendu vykonávat zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. 

Institut dětského ombudsmana představuje významný krok k posílení institucionální ochrany práv dítěte. Jeho činnost bude zahrnovat nejen šetření individuálních stížností, ale i systematické sledování dodržování práv dětí v různých oblastech života, připomínkování právních předpisů, formulaci doporučení a vedení odborných výzkumů. Významným nástrojem participace bude poradní orgán složený z dětí, který umožní bezprostřední přenos názorů mladé generace směrem k dalším institucím. Novinkou je též oprávnění dětského ombudsmana podávat návrh na zahájení soudního řízení, popř. do již probíhajícího řízení vstoupit, pokud jsou dotčena práva dítěte. Funkci dětského ombudsmana bude moci vykonávat osoba splňující přísná odborná kritéria, včetně požadavku na státní občanství ČR, právní vzdělání a prokazatelnou praxi v oblasti ochrany dětských práv. Samotná volba proběhne v Poslanecké sněmovně, a to na základě nominací prezidenta republiky, Senátu a orgánu složeného z představitelů vysokých škol. [1]

Novela zákona o advokacii: Posílení odpovědnosti a transparentnosti právní profese 👀

Klíčová slova: advokátní úschova, důvěrnost informací, attorney-client privilege, neutorizované právní poradenství 

Dne 20. března 2025 byla ve Sbírce zákonů publikována rozsáhlá novela zákona o advokacii (zákon č. 73/2025 Sb.), která reflektuje požadavek na vyšší ochranu klientských práv, posílení integrity právnické profese a reakci na vývoj technologií a praxe. Reforma byla výsledkem koordinace Ministerstva spravedlnosti, České advokátní komory a dalších aktérů a přináší mimo jiné důsledné zakotvení ochrany důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem, nová pravidla pro advokátní úschovy a digitalizaci právních úkonů. 

Nový právní rámec zavádí institut ochrany důvěrnosti informací jakožto samostatný institut postavený na principech podobných anglosaské konstrukci attorney-client privilege. Tato důvěrnost má význam nejen v rámci profesní mlčenlivosti, ale nově i jako právně chráněná hodnota vůči třetím osobám, čímž se posiluje bezpečí klientské komunikace i mimo okruh samotného advokáta. Zákon dále výslovně zakazuje hotovostní vklady a výběry v rámci advokátních úschov, zakotvuje povinnou elektronickou knihu úschov a stanovuje nové povinnosti i pro peněžní ústavy, čímž reaguje na předchozí excesy v nakládání s klientskými prostředky. 

V neposlední řadě novela zavádí tzv. informovaný souhlas ve věci střetu zájmů a přináší větší flexibilitu pro výkon právní praxe advokátních koncipientů (např. možnost zkráceného úvazku). S ohledem na rostoucí mezinárodní důraz na etické standardy právnické profese i ochranu klientských práv lze reformu chápat jako krok ke konvergenčnímu posilování právního státu v českém prostředí, přičemž jednotlivé instituty mají potenciál být srozumitelné a inspirativní i v rámci komparativního právního diskurzu. [2]

Judikatura ⚖️

Ústavní soud 

„Kauza Anička“ před Ústavním soudem: Meze přezkumu trestních rozhodnutí a ochrana obětí 💔

Klíčová slova: sexuální násilí, práva obětí, reviktimizace, stereotypizace obětí, Lex Anička 

Plénum Ústavního soudu nálezem Pl. ÚS 17/24 částečně vyhovělo ústavní stížnosti oběti sexualizovaného násilí, jejímž prostřednictvím brojila proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byl pravomocně uložen pachatelovi podmíněný trest odnětí svobody s dohledem. Ústavní soud konstatoval porušení procesní složky práva stěžovatelky nebýt podrobena špatnému zacházení ve smyslu čl. 3 Úmluvy a čl. 7 odst. 2 Listiny. Krajskému soudu vytkl nedostatečné odůvodnění excesivně mírného trestu. Zároveň zdůraznil, že orgány činné v trestním řízení se musejí vyvarovat reviktimizacei a bagatelizaci újmy obětí, přičemž připomněl i závazky vyplývající z Lanzarotské úmluvy. 

Přes tento závěr však Ústavní soud napadený rozsudek nezrušil. V odůvodnění nálezu převažující názor akcentoval ústavněprávní limity přezkumu pravomocných rozhodnutí, a to zejména z hlediska ochrany právní jistoty a práv obviněného. Výrok o porušení práv tak zůstal deklaratorní. Tento přístup však vyvolal nesouhlas pěti soudců, kteří v rámci disentu kritizovali formalistický přístup většiny a upozornili na přehlížení dalších zásahů do základních práv stěžovatelky, včetně důstojnosti a soukromí.  

Nález ilustruje strukturální nedostatky v systému trestní justice v České republice, pokud jde o dostatečnou ochranu a participaci obětí v řízeních, která se jich zásadně dotýkají. Ústavněprávní rámec tak zůstává – přes jistý posun – stále značně zdrženlivý, pokud jde o nápravu excesivně mírných trestů v případech závažného porušení lidské důstojnosti. Uložení podmíněného trestu za opakované zásahy do tělesné autonomie nezletilé dívky signalizuje nebezpečný precedent, který zpochybňuje důvěru veřejnosti v schopnost státu zajistit účinnou ochranu před nejzávažnějšími formami porušení lidské důstojnosti. 

Případ vedl k veřejnému rozhořčení i konkrétním legislativním iniciativám, zejména k předložení návrhu zákona známého jako Lex Anička, který má zavést povinné individuální vzdělávací plány pro soudce. Cílem návrhu je posílit povědomí soudní moci o problematice domácího a sexuálního násilí, jeho dynamice, dopadech na oběti i genderových stereotypech, které mohou nevědomky pronikat do soudního rozhodování. Ačkoli návrh čelí kritice ze strany některých představitelů justice, včetně předsedy Nejvyššího soudu, vyjadřuje rostoucí společenskou poptávku po soudnictví, které bude skutečně citlivé k právům obětí a nebude reprodukovat strukturální nerovnosti. [3] 

Odpovědnost za projevy v Parlamentu potvrzena: Ústavní soud rozhodl ve věci III. ÚS 3264/23 🗣️❗️

Klíčová slova: svoboda projevu, parlamentní imunita, ochrana osobnosti, Andrej Babiš 

Ve věci III. ÚS 3264/23 Ústavní soud posuzoval kolizi mezi svobodou projevu poslance a právem jednotlivce na ochranu osobnosti. Předmětem řízení byla ústavní stížnost bývalého premiéra České republiky Andreje Babiše, jenž se domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, které mu uložilo omluvit se bývalému poslanci Miroslavu Kalouskovi za výrok pronesený během jednání Poslanecké sněmovny. Ústavní soud ústavní stížnost zamítl a konstatoval, že omezení svobody projevu stěžovatele formou povinnosti k omluvě bylo v demokratické společnosti přiměřené a ústavně konformní. 

Ústavní soud uznal, že projev Andreje Babiše měl „hybridní“ povahu, tedy kombinoval skutkové tvrzení s hodnotícím soudem. Přesto však připomněl, že i v rámci parlamentní debaty, která požívá vysoké ústavní ochrany, podléhá nositel projevu povinnosti prokázat pravdivý skutkový základ, pokud tvrzení nese silný difamační potenciál. Výroky o tom, že Miroslav Kalousek „rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“, nelze považovat za prostou nadsázku nebo politickou kritiku, pokud nejsou podloženy konkrétními důkazy. Indemnita podle čl. 27 odst. 2 Ústavy navíc chrání pouze proti trestní a disciplinární odpovědnosti, nikoli proti odpovědnosti soukromoprávní. Ústavní soud zdůraznil, že ačkoli soudy nemají ambici kultivovat kvalitu politické debaty v Parlamentu, nese i poslanec odpovědnost za závažné difamační výroky, které zasahují do práv jiných osob. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež uložilo povinnost omluvy, tak Ústavní soud shledal jako odpovídající spravedlivé rovnováze mezi kolidujícími ústavními právy. [4]

Společná odpovědnost pachatelů v adhezním řízení: Ústavní soud posílil ochranu obětí ❤️‍🩹

Klíčová slova: adhezní řízení, solidární odpovědnost, lidská důstojnost, sexuální násilí 

Ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 2083/23 se Ústavní soud poprvé systematicky věnoval problematice solidární odpovědnosti více škůdců v trestním řízení, a to v kontextu adhezního nároku poškozených. Případ se týkal sexuálního násilí spáchaného na tehdy čtrnáctileté dívce, jejíž újma vznikla jednak v důsledku samotného útoku, jednak v důsledku následného šíření videozáznamu, přičemž se na deliktu podílely jak trestně odpovědné osoby, tak děti mladší 15 let. Ústavní soud konstatoval, že i přes procesní odlišnosti mezi jednotlivými skupinami pachatelů (včetně zvláštních řízení vedených vůči dětem), nelze rezignovat na zásadu pasivní solidarity, která umožňuje oběti domáhat se náhrady škody na kterémkoli z odpovědných delikventů. Trestní soudy mají v rámci adhezního řízení aplikovat soukromoprávní normy deliktní odpovědnosti a zkoumat zejména příčinnou souvislost, nikoli výlučně trestní odpovědnost pachatelů. 

Ústavní soud rovněž shledal porušení základních práv obou stěžovatelek, zejména práva na spravedlivý proces a na lidskou důstojnost, když obecné soudy nepřiznaly náhradu nemajetkové újmy v rámci adhezního řízení, přestože obě poškozené opakovaně a aktivně uplatňovaly své nároky. Podle Ústavního soudu nelze po oběti, která jako nezletilá vstupovala do složitého systému právní ochrany, požadovat přesné právní označení nároku „do poslední koruny“, jak to učinil vrchní soud. Soudy jsou povinny posoudit obsah tvrzení obětí v jejich celku, nikoli formalisticky přezírat jejich podstatné důkazní a procesní úkony. [5]

Nejvyšší soud 

Stát odpovídá za legislativní nečinnost: Nejvyšší soud rozhodl ve věci ochrany osobních údajů 📚

Klíčová slova: ochrana osobních údajů, právo EU, legislativní nečinnost, odpovědnost státu 

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3909/2023, se zabývá otázkou odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou porušením práva Evropské unie v oblasti ochrany osobních údajů. Žalobce, investigativní novinář, se domáhal omluvy a náhrady nemajetkové újmy za neoprávněné shromažďování a uchovávání jeho provozních a lokalizačních údajů, které podle něj zasáhlo do jeho práva na informační sebeurčení. Soudy nižších stupňů žalobu zamítly s odůvodněním, že legislativní činnost státu nelze považovat za nesprávný úřední postup, a že žalobce neprokázal vznik konkrétní újmy. 

Nejvyšší soud konstatoval, že odpovědnost státu za porušení unijního práva se vztahuje i na legislativní činnost, pokud jsou splněny tři podmínky: porušené pravidlo unijního práva přiznává práva jednotlivcům, porušení je dostatečně závažné a existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením a škodou. Soud dále zdůraznil, že samotné porušení práva na ochranu osobních údajů neznamená automaticky vznik nemajetkové újmy; je nutné prokázat konkrétní dopad na osobní sféru poškozeného. V daném případě Nejvyšší soud shledal, že nižší soudy nesprávně posoudily nárok žalobce, když neprovedly navržené důkazy a nedostatečně se vypořádaly s tvrzeními o konkrétní újmě. Rozhodnutí nižších soudů bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání. [6]

---

[1] Ombudsman – Veřejný ochránce práv. Dětský ombudsman bude! Prezident to včera stvrdil svým podpisem. [online]. 11. března 2025 [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/aktualne/detsky_ombudsman_bude_prezident_to_dnes_stvrdil_svym_podpisem/  

[2] Advokátní deník. Co všechno přináší velká novela zákona o advokacii č. 73/2025 Sb.? [online]. 21. března 2025 [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2025/03/21/co-vsechno-prinasi-velka-novela-zakona-o-advokacii-c-73-2025-sb/  

[3] Ústavní soud. Nález sp. zn. Pl. ÚS 17/24 ze dne 25. září 2024. [online]. [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/Pl._%C3%9AS_17-24_AN_v%C4%8D_disentu.pdf 

[4] Ústavní soud. Nález sp. zn. III. ÚS 3264/23 ze dne 13. března 2025. [online]. [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/3-3264-23_AN.pdf 

[5] Ústavní soud. Nález sp. zn. III. ÚS 2083/23 ze dne 19. března 2025. [online]. [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/3-2083-23_AN.pdf 

[6] Nejvyšší soud. Rozsudek ze dne 27. března 2024, sp. zn. 30 Cdo 3909/2023. [online]. [cit. 16. dubna 2025]. Dostupné z: https://sbirka.nsoud.cz/sbirka/23310/