top of page

Ideál prodemokracie

Apologie ignorování vůle lidu

Jaký je účel státu? Otázka zdánlivě jednoduchá s odpovědí nekonečně složitou. Otázka důležitá, přitom s odpovědí tak nejasnou. Přijímáme-li smluvní teorii vzniku státu, k čemuž se autor tohoto eseje kloní, neboť ji vnímá jako jedinou dnes relevantní z teorií preskriptivních, tj. takových, jež slouží k legitimizaci státní moci v přítomném čase a nikoli pouze k historickému osvětlení určitého faktu, lze tento smysl spatřovat především v zajišťování všeobecného blaha pro své občany. V pomoci vývoji, podpoře potřebným, předcházení krizím, jejich řešení. Jinými slovy stát existuje pro lid, aby mu sloužil, bránil jeho zájmy a prosazoval je - stát jako společenství pragmatické.
V historii se však ukázalo značně problematické dosahování onoho ideálu vlády pro lid. Mocní, poučuje empirie, mají tendence vládnout spíše pro sebe. Byvše v beznaději z platnosti této poučky u takřka všech režimů vlády, upnuli jsme se k zastupitelské demokracii, která vládu pro lid reálně zajišťuje nejlépe, či přesněji nejméně nezajišťuje.
Vidím však fundamentální rozpor mezi vládou lidu a vládou pro lid, mezi demokracií a prodemokracií. To prodemokracie mi přitom přijde jako náš skutečně vrcholný ideál, byť latentní. Věříme totiž, že je lid schopen rozpoznat své zájmy? Je zřetelně naivní tvrdit, že ano a že je tomu tak vždy. Ostatně zčásti proto také máme demokracii zastupitelskou – již jaksi implicitně uznáváme nutnost v konkrétních otázkách delegace názorotvorby a i v této delegaci uznáváme nutnost specializace (např. výbory v legislativních tělesech). Domnívám se, že je nezbytné neustále pamatovat, že ze všech dostupných režimů je pro nás demokracie tou nejméně špatnou volbou proto, že se nejméně neblíží ideálu prodemokracie, který vnímám jako ten absolutní, jako ten konečný, nikoli proto, že je demokracie skutečným ideálem. Vždyť je-li v rozporu vůle lidu s jeho zájmem, co převáží? Co by mělo převážit? Není snad povinností jakéhokoli vládnoucího režimu v takovém případě jít proti vůli lidu?
Působí snad až trochu lákavě říci, že ne. Ovšem s takovým postojem nemohu souhlasit. Připomeňme, že každé rozhodnutí, každý zákon, byť přijatý jakkoli demokraticky, je přijat proti vůli určité menšiny. Ovšem jak by mohlo být legitimní „přetlačit“ tuto menšinu něčím, co by bylo pro společnost špatné? I kdyby si takový postup přála většina, jak bychom odůvodnili de facto útlak menšiny něčím, co je nejen pro ni, ale pro společnost jako celek, špatné?
Tento rozpor je ovšem fascinující i z druhé strany, tyto dvě ideje se totiž do jisté míry podmiňují, ať už z hlediska stability, jež nejlépe odráží právě demokracie, tak z hlediska funkčnosti demokracie, pro niž je nutno maximalizovat množství občanů schopných rozpoznat a zastupovat prodemokracii. Je snad záhodno osvětlit poněkud podrobněji, co touto stabilitou demokracie míním. Pro její uchopení je potřeba uvědomit si mocensky nerovný vztah, který je ideji vlády inherentní a který z přirozenosti věci tvoří tlak na straně ovládaného – tlak daný nelibostí ovládaného vůči ovládání samému. Demokracie jej pak nejefektivněji zmírňuje, což je dáno tím, že κράτος nevykonává izolovaná vrstva, nýbrž je do jisté míry samovládou, vláda je závislá na podpoře onoho δήμου, tj. lidu, relevantní populace. Z ovládaných tak (minimálně ve svém teoretickém ideálu) dělá zároveň ovládající. (Nabízí se pak otázka: Pakliže by bez hlasu lidu destabilizace nehrozila, byla by vlastně demokracie potřeba?)
Nesourodost demokracie a prodemokracie nás pak vede ke složitým otázkám – kdy je legitimní lid „přetlačit“? Ve kterých otázkách, ve kterých nikoli? V tomto ohledu mám vždy na paměti ono hledisko stability. Zkoumáme proporcionalitu – stojí-li ono „přetlačení“ za ony destabilizační důsledky. Obecně však dle mého soudu je to ideál prodemokracie, který je ideálem vrcholným, kdy demokracie je mu vždy podřízena.
Ovšem slovo podřízena vyjadřuje vztah prodemokracie a demokracie pouze velmi nepřesně. Nejenže je jí podřízena, ona s ní zároveň soupeří a spolupracuje, podmiňuje ji a je od ní odvislá. Ovšem nejkontroverzněji zřejmě působí názor o její podřízenosti. Tento odůvodňuji tak, že, jak již bylo řečeno, úkolem státu je blaho lidu. Nikoli vláda lidu, vždyť úprava režimu vlády je vlastně záležitostí jen procesní, proto teleologické argumenty jsou jí nutně nadřazeny. Navíc můžeme-li blaho lidu chápat i jako legitimizační argument pro celou ideu státu, musí být nutně nadřazeno všemu.
Tím ovšem nechci demokracii jakkoli snížit, tímto ji neposouvám v hodnotovém žebříčku o stupeň níže, nechávám ji na jejím místě a pouze nad ní doplňuji ideál další. Argumentace tohoto textu se soustředí jen na určitou část problematiky, na velmi konkrétní případy, problematika demokracie je mnohem komplexnější, její apologie je všestranná a platná i s ohledem na vše právě řečené.
Je totiž třeba uvědomit si rámec úvahy, která v tomto textu probíhá – je jím především nutnost nějaké formy vlády. Je naopak nad rámec této úvahy přemýšlet o ideálu bezvládí a jeho limitech, uvědomme si pouze negativní přístup, který k jakékoli koncepci vlády implicitně ptáme – tážeme se po její nutnosti, po jejím smyslu z prvotní ideální perspektivy její nepotřebnosti. Legitimitu jí proto udáváme pouze v rozsahu, v němž ji legitimizujeme, což se ostatně projevuje i v principu legality. Demokracie, jakožto de facto procesní institut, je tak odvislá právě od této nutnosti. Ovšem je-li od ní odvislá, stojí uspokojení popsané nutnosti v ideovém žebříčku z přirozenosti věci výše než ona. Uspokojení této nutnosti je pak jinými slovy prodemokracie.
V konečném důsledku nemíním tímto textem implikovat konkrétní závěry. Taková snaha by ostatně byla naivní a pomýlená nejen proto, že provedená úvaha nabízí konkrétní závěry jen pro konkrétní případy. Upozorňuji jen zevrubnou úvahou na možnost ideálu do jisté míry paralelního a do jisté míry nesourodého s demokracií. Míním se snad i trochu zastat schopnosti se v určitých situacích vůli lidu postavit. Nemíním tedy snad nic jiného, než se vyznat z umírněného prodemokratismu.
 
Ideál prodemokracie - Lukáš Děkanovský
.pdf
Stáhnout PDF • 89KB

Doporučená citace: Děkanovský, Lukáš, Ideál prodemokracie, CHR - Studentský blog, 16/10/2023, https://www.chrprfcuni.com/post/ideál-prodemokracie


Comments


bottom of page