V horní komoře Parlamentu se bude nejspíš v lednu projednávat ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „Úmluva proti násilí“). Přestože drtivá většina členských států Rady Evropy [1] již dokument dávno ratifikovala a násilí je v České republice rozsáhlý problém, naši politici a političky se staví k Úmluvě často velmi rezervovaně. Proč? Kdo ví.
Víte, co má společného Maďarsko, Česko nebo Ázerbájdžán? Jsou jedněmi z mála zemí Rady Evropy, které si za deset let nenašly čas na ratifikaci Úmluvy proti násilí. Zatímco Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Rakousko, Německo (a taky dalších více než 30 zemí) se rozhodlo řešit boj s genderově podmíněným násilím a domácím násilím i za pomocí Úmluvy proti násilí, Česko, zdá se, bude řešit problém dotýkající se sta tisíců obyvatel (převážně žen) dost možná samo, po svém. Hezky česky, jak se říká. Nebo třeba vymyslí nějaký efektivní plán s Maďarskem.
Evropa jde na západ, kam ale kráčí Česko?
Tendence jít proti proudu evropských lidskoprávních závazků není v Česku ojedinělá. Zatímco přes 80 % členských států Rady Evropy Úmluvu proti násilí v poslední dekádě ratifikovalo, Česko otálí. Zatímco více než polovina členských států Evropské unie v posledních dvaceti letech narovnala práva stejnopohlavním párům a umožnila jim vstoupit do manželství [2], Česko bude rozhodovat o ústavním zákazu manželství, jež naposledy přijalo Putinovo Rusko a dříve též, v současnosti proruské, Slovensko [3] nebo Maďarsko. [4]
Manželství pro všechny páry nezmiňuji v tomto textu věnovaném Úmluvě proti násilí náhodou. V obou případech se totiž vede věčná, leč bohužel ne věcná, debata o přijetí nebo nepřijetí těchto závazků. Na jedné straně stojí lidé, jež chtějí obě zmíněné záležitosti inkorporovat do našeho právního řádu. Ti při argumentaci vychází z dostupných dat a vědeckého poznání. Na druhé straně stojí odpůrci, jež odbíhají při debatě od meritu věci a odmítají se o těchto tématech věcně a slušně bavit. A že jsem některé debaty měl tu „čest” vidět, například při projednávání manželství pro všechny páry na plénu Poslanecké sněmovny v červnu minulého roku.
Jak z manželství pro všechny páry, tak z Úmluvy proti násilí dokázali odpůrci udělat už ledacos: krok, jež by mohl vést ke zrušení Velikonoc (nekecám, tuto polemiku opravdu bývalý šéf poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek provedl) [5], k rozpadu naší společnosti, ke smazání biologických rozdílů mezi muži a ženami a kdo ví co ještě. Na tomto místě se nebudu věnovat jednotlivým mýtům, které minimálně v případě dokumentu z dílny Rady Evropy již opakovaně vyvracel Úřad vlády České republiky. [6] Namísto toho se zaměřím na otázku přítomnosti násilí v naší společnosti, a na věcný obsah toliko omílané Úmluvy, protože debatu je, (nejen) z mého pohledu, potřeba vrátit k meritu věci.
Násilí v Česku je problém, tečka
Jestli mě něco dokáže rozčílit, jsou to lidé, jenž odosobněně mluví, a posléze rozhodují o záležitostech, které velmi intenzivně ovlivňují mnohé životy. To, že se nějaký problém příliš nedotýká (nebo možná dotýká, ale nehovoří o tom, nebo tomu nepřikládají až takovou důležitost) 281 figurek, které nám sedí v Parlamentu, neznamená, že onen problém – v tomto případě násilí – není fenoménem, jež negativně dopadá na životy statisíců z nás.
Dle dostupných dat má každá třetí žena a každý devátý muž u nás zkušenost s nějakou formou domácího násilí (fyzické, sexuální, psychické či ekonomické). [7] Podle reprezentativních kvantitativních výzkumů se tento problém může dotýkat až 40 % populace. [8] OSPOD pak každoročně registruje asi 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. [9]
Dle průzkumu agentury EU pro základní práva se třetina žen setkala s fyzickým nebo sexuálním násilím, 12 procent zažilo sexuální zneužívání a 5 procent znásilnění [10], těch je tedy ročně spácháno asi 12 000 [11], přičemž pouze několik stovek z nich je nahlášeno. Násilí je v české společnosti velmi silně přítomné, a přestože je primárně pácháno na ženách, obětí se může stát kdokoliv: dítě, manželka, bývalý partner, senior, vaše spolužačka, váš vyučující nebo prodavačka v obchodě.
Úmluva chrání všechny oběti… i muže
Úmluva se skládá z více než 80 článků, avšak ambicí tohoto textu není podat vyčerpávající výklad celé Úmluvy. Ostatně, kdo chce, může si ji během pár kliknutí sám dohledat a celou projít. Já se tu tak omezím na to, jaké formy násilí chce Úmluva řešit, a jaké nástroje by k tomu využila (ona je teda v téměř čtyřiceti zemích již využívá).
Na prvním místě je vhodné zmínit, že Úmluva má za cíl chránit všechny oběti před veškerými formami násilí a zároveň dosáhnout prevence, stíhání a potlačení tohoto násilí. Cílem je tedy pomoci nejen ženám, ačkoliv ty tvoří většinu obětí, ale také mužům, dětem nebo seniorům – zkrátka všem fyzickým osobám, chcete-li.
Úmluva se zaměřuje v článku 3 mj. na násilí vůči ženám, kterým rozumí veškeré činy genderového násilí, jež vyústí nebo mohou vyústit v újmu fyzickou, psychickou, sexuální nebo ekonomickou, a dále na domácí násilí, které opět Úmluva chápe v celé jeho šíři: fyzické, psychické, sexuální, ekonomické. Přičemž k domácímu násilí může docházet v rodině nebo v domácnosti, a to jak mezi partnery stávajícími, tak bývalými, a to bez ohledu na to, zda pachatel sdílí s obětí domácnost či nikoliv.
Na papíře vypadá Česko hezky, ale to je tak všechno
Úmluva stejně jako jiné právní dokumenty Rady Evropy předkládá výčet právních ustanovení, jež by měly být inkorporovány do daných členských států. Jde především o několik hmotněprávních, ale také pár procesních ustanovení.
Tato část pro nás není až tak důležitá, a to z prostého důvodu: požadované normy náš právní řád již z velké části dávno obsahuje, což před lety uvedl i Úřad vlády ČR. Jde například o požadavek postihovat sexuální násilí včetně znásilnění, sexuální obtěžování, psychické násilí, fyzické násilí nebo násilný potrat.
Vzdělání potřebujeme jako sůl
Co v Česku ale chybí, a po čem volají dlouhodobě i neziskové organizace, je systém dostatečné prevence a ochrany. A i na tyto oblasti Úmluva pamatuje. Ratifikací dokumentu by se Česko zavázalo k tomu, že bude provádět v oblasti genderově podmíněného násilí a domácího násilí osvětu, vzdělávalo studující, školilo odborníky – psychology, psychiatry, vytvářelo programy prevence a požadovalo součinnost soukromého sektoru a médií.
A ruku na srdce, fakt nemusíme být žádní vědátoři, tady mají některé české instituce opravdu rezervy. „Kdybych měl baterku, tak by se to nestalo,“ řekl šéf Nejvyššího soudu „vtip” na své přednášce o etice na adresu znásilnění [12]. „Velmi často, ale velmi často, je oznámení ženy o nějakém sexuálním násilí smyšlené. Velmi často… Mně se to stalo osobně v mojí praxi minimálně dvakrát,“ uvedl šéf policie [13].
Přesně tohle jsou formulace, které jsou výsledkem toho, že nevzděláváme ty, kteří se mohou dostat do kontaktu s obětí násilí. Nemluvě o dopadu na oběti, které mohou snadno získat pocit, že i případné nahlášení bude k ničemu, pokud jim na cestě za spravedlností má pomáhat takto rádoby vtipný člověk jako je pán ze soudu. Nejde však jen o to, že lidé v těchto institucích někdy nevhodně přistupují k celé problematice násilí, problémem je i to, že jich je příliš málo.
Co neudělají neziskové organizace, to občané státu nemají
V neposlední řadě se Úmluva zaměřuje na instrumenty, které mají vést k ochraně obětí a k jejich podpoře. Stát by se zavázal zavést dostatek obecných podpůrných služeb, služby odborné pomoci nebo telefonickou linku pomoci. Úmluva by vyvíjela tlak na to, aby náš stát pamatoval nejen na dostatečný počet těchto zařízení, ale aby také byla geograficky přístupná pro všechny oběti násilných činů.
Konkrétně by tak mj. Úmluva tlačila na stát, aby například zajistil dostatek lůžek v bezpečných a specializovaných domech. Takových lůžek je u nás podle české neziskové organizace Acorus jen devadesát, a to navíc pouze ve dvou městech. Rada Evropy přitom doporučuje takových míst 1 000 pro celé Česko, tedy asi jedenáctkrát tolik. [14]
Úmluva proti násilí má z mého pohledu jediný cíl: pomoci všem obětem násilí. Přitom pamatuje na celý proces. Chce zajistit nejen to, aby stát účinně potrestal pachatele, ale také aby oběť měla dostupnou potřebnou pomoc k překonání násilné zkušenost, i a aby s ní systém pracoval co nejcitlivěji. V neposlední řadě chce, aby společnost řekla jasné ne násilí, a to je teze, na které se doufám ještě všichni shodneme. Tak uvidíme, co na to naši senátoři a senátorky.
Doporučená citace: Kaška, Ondřej, Čeští politici mohou vyslat signál (už teda přes deset let), že chtějí pomáhat obětem násilí, CHR - Studentský blog, 14/1/2024, https://www.chrprfcuni.com/post/Čeští-politici-mohou-vyslat-signál-už-teda-přes-deset-let-že-chtějí-pomáhat-obětem-násilí
[1] COUNCIL OF EUROPE. Chart of signatures and ratifications on Treaty 210: Council of Europe Convention on preventing and combating violence against women and domestic violence (CETS No. 210) [online]. Dostupné z: https://www.coe.int/en/web/conventions/full-list?module=signatures-by-treaty&treatynum=210.
[2] KAŠKA, Ondřej. Stává se manželství pro všechny součástí evropské identity? [online]. Centrum pro lidská práva a demokracii. 2022. Dostupné z: https://www.centrumlidskaprava.cz/blog/stava-se-manzelstvi-pro-vsechny-soucasti-evropske-identity.
[3] BERGER, Vojtěch. Slovensko zakotvilo do ústavy manželství jako jedinečný svazek muže a ženy [online]. iROZHLAS.cz. 2014. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/node/5933005.
[4] EURACTIV.cz. Nová maďarská ústava: vstřícná k rodině, nepřátelská vůči gayům [online]. euractiv.cz. 2011. Dostupné z: https://euractiv.cz/section/aktualne-v-eu/news/nova-madarska-ustava-vstricna-vuci-rodine-nepratelska-vuci-gayum-008605/.
[5] iDNES.cz. Velikonoce nikdo nezakáže, hájí ministr úmluvu. Vládě mohou pomoci Piráti [online]. idnes.cz. 2018. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/istanbulska-umluva-knezinek-vlada-cssd-valachova.A181106_113949_domaci_kop.
[6] Úřad vlády České republiky. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí: mýty a fakta [online]. vlada.gov.cz. 2018. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_OPZ/Vystupy_projektu/brozura_IU.pdf.
[7] Pod Svícnem. Výzkum: Každý pátý člověk se stal obětí domácího násilí [online]. pravniprostor.cz. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/aktuality/vyzkum-kazdy-paty-clovek-se-stal-obeti-domaciho-nasili.
[8] DOHNAL, D., HOKR MIHLOVÁ, P., ŠPRINCOVÁ, V., DOMESOVÁ, S. Analýza výskytu a latence domácího násilí v partnerských vztazích (Úřad vlády) [online]. vlada.gov.cz. 2017. Dostupné z: Analyza-vyskytu-a-latence-DN_final.pdf (gov.cz).
[9] Úřad vlády České republiky. Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023-2025. [online]. vlada.gov.cz.2023. Dostupné z: https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/AP_DGPN-2023_final.pdf.
[10] European Union Agency For Fundamental Rights. Násilí na ženách, průzkum napříč EU: Stručně o výsledcích [online].fra.europa.eu. 2014. Dostupné z: https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-at-a-glance-oct14_cs.pdf.
[11] ŠAFAŘÍK, R. in. Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? (2020).
[12] BLAŽKOVÁ, L. “Kdybych měl baterku, tak by se to nestalo!” Šéf Nejvyššího soudu přednášel o etice, prokládal to vtipy o znásilnění [online]. denikn.cz. 2023. Dostupné z: https://denikn.cz/1248797/kdybych-mel-baterku-tak-by-se-to-nestalo-sef-nejvyssiho-soudu-prednasel-o-etice-prokladal-to-vtipy-o-znasilneni/.
[13] VLČKOVÁ, T. Policejní šéf čelí kritice za slova o křivých obviněních ze znásilnění [online]. idnes.cz. 2023. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/falesne-obvineni-znasilneni-policie-policejni-prezident.A230807_120811_domaci_vlc.
[14] Tisková zpráva: “Přijměme Istanbulskou úmluvu,” vzkázaly organizace pracující s oběťmi násilí [online]. czlobby.cz. 2023. Dostupné z: https://czlobby.cz/cs/zpravy/prijmeme-istanbulskou-umluvu-vzkazaly-organizace-pracujici-s-obetmi-nasili.