Úvod
Právo na samosprávu je ústavně garantovaným právem, které je jedním ze základních kamenů našeho ústavního pořádku. To dosvědčuje fakt, že kromě toho, že je mu věnována celá hlava ústavy, je toto právo zmíněno hned na začátku v čl. 8 Ústavy ČR. Jedním z prvků práva na samosprávu je i schopnost obcí vydávat obecně závazné vyhlášky (dále jen ,,OZV”). [1] Tyto vyhlášky samozřejmě jsou v systému práva podzákonným předpisem [2] a mohou upravit pouze kompetence v samostatné působnosti obcí. [3] Mimo tuto zákonnou normu nesmí vybočit. [4]
Ústavní soud však dlouhodobě ve své judikatuře toto právo vykládá dost restriktivně, a podrobuje tak OZV velmi důkladnému ústavnímu přezkumu. Ten může ústavnímu soudu navrhnout Ministerstvo vnitra poté, co obec neúspěšně požádá o nápravu OZV, aby byla v souladu se zákonem. [5] Text není zaměřen na jednoznačné excesy samospráv jako např. zavedení zcela nové daně [6], nebo takzvané sedací vyhlášky [7], které zakazovaly sezení na určitých místech ve městech. Cílem textu je zabývat se vyhláškou Města Příbram o nočním klidu, kterou Ústavní soud zrušil v plenárním nálezu Pl. ÚS 38/22.
Zrušení obecně závazné vyhlášky města Příbram
Město Příbram usnesením zastupitelstva schválilo vydání OZV, kterou podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“) nebude vymáhat dodržování doby nočního klidu. Spornou částí vyhlášky bylo konkrétně ustanovení čl. 3 odst. 2, které zavedlo, že každý pátek a sobotu v období od 01. 07. 2022 do 31. 08. 2022 noční klid začíná vždy ve 23:00, není-li dále uvedeno jinak, čímž došlo ke stanovení výjimky z dodržování nočního klidu. Ústavní soud toto ustanovení vyhlášky zkoumal v takzvaném „čtyřkrokovém testu“, což je test, který Ústavní soud poprvé použil v rámci řízení o zrušení obecně závazné vyhlášky Města Prostějov. [8] Ústavní soud nejprve zkoumá, zda obec měla pravomoc tuto obecně závaznou vyhlášku vydat (první krok testu), následně zda nepřekročila meze zákonné působnosti neboli nejednala ultra vires (druhý krok testu), zda zákonem svěřenou působnost nezneužila (třetí krok testu) a nakonec zda nejednala zjevně nerozumně (čtvrtý krok testu). [9]
Ústavní soud v tomto případě seznal, že obec byla oprávněna přijmout takovou vyhlášku, jelikož § 5 odst. 7 říká: ,,Dobou nočního klidu se rozumí doba od dvacáté druhé do šesté hodiny. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována.” [10] Město Příbram této možnosti využilo a přesně toto ve své vyhlášce stanovilo.
Ústavní soud však vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že omezení nočního klidu nebylo navázáno na konkrétní společenskou událost, slavnost či rodinnou akci, kterou zákon zmiňuje jako jednu z možných odůvodnění prodloužení doby nočního klidu, obec překročila svou pravomoc.
Zásah do práva na samosprávu
Má argumentace v textu do značné míry souhlasí se závěrem Ústavního soudu, a dále rozvíjí argumentaci odlišného stanoviska, které v této věci uplatnili soudci Ústavního soudu Jan Wintr, Josef Baxa, Josef Fiala, Radovan Suchánek a Jiří Zemánek. [11] Tito soudci vyjádřili v odlišném stanovisku názor, že zákonný výklad většiny Ústavního soudu je příliš restriktivní, neboť jednak se v zákoně o některých přestupcích v § 5 odst. 7 jedná o demonstrativní výčet [12], ale hlavně jde závěr proti demokratickému konsensu v rámci zastupitelstva obce.
Dle mého názoru Ústavní soud v tomto případě použil velmi restriktivní výklad zákonného ustanovení, a v důsledku tohoto výkladu znemožnil samosprávě diskreci v případě ustanovování nočního klidu. Nelze přitom říct, že by se jednalo o naprosté nahrazení zákonné úpravy, jelikož zásah do práv druhých osob není v tomto případě značný jelikož se jedná pouze o hodinu kratší noční klid a to navíc v přesně vymezené dny. Navíc opatření bylo ve vyhlášce řádně odůvodněno, což město Příbram připomíná v námitkách, se kterými se Ústavní soud vypořádával.
Právo na samosprávu je zaručeno [13], a pokud má územní samospráva efektivně fungovat, musí mít schopnost určité věci regulovat, a to nejen vlastní rozpočet či hospodaření s majetkem, ale také spravovat záležitosti místního pořádku v mezích zákona. Pokud obsahem této správy není prodloužení nočního klidu i jen o pár hodin, co jím je? Ústavní soud s velmi formalistickým výkladem znemožňuje řízení místních záležitostí, a omezuje tak právo na samosprávu. Pokud má být územní samospráva společenstvím, které bude schopno se alespoň částečně spravovat, musí mu být k tomu dána příležitost. Pokud budeme zákony vykládat v jejich neprospěch, tak se dopouštíme omezování práva na samosprávu.
Je pravdou, že argumentace Ústavního soudu o ochraně práv a svobod druhých je relevantní a musí být brána v potaz, koneckonců bylo by bezpochyby excesivní například úplně zrušit noční klid po značnou dobu, tomu však v tomto případě nedošlo a právo na samosprávu tak musí převážit.
Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 38/22 ze dne 20. června 2023 zrušil OZV Města Příbram. Tím, dle mého názoru, omezil právo na samosprávu ve prospěch ochrany práv druhých, která nebyla nutná, a nelze zde na základě výkladu jednoznačně konstatovat, že obec překročila své pravomoci a jednala ultra vires. V tomto textu byla celá kauza shrnuta a byla předložena argumentace ve prospěch přehodnocení závěrů, ke kterým Ústavní soud došel. Pokud má být samospráva skutečně zaručena, je nutné ji naplnit materiálním obsahem, a nikoliv jen formální možností vydávat pravidla. [14]
Doporučená citace: Hejduková, Georgia, Vyprazdňování práva na samosprávu v judikatuře Ústavního soudu aneb zrušení obecně závazné vyhlášky města Příbram, CHR - Studentský blog, 28/4/2024, https://www.chrprfcuni.com/post/vyprazdňování-práva-na-samosprávu-v-judikatuře-ústavního-soudu-aneb-zrušení-obecně-závazné-vyhlášky
[1] Čl. 104 Ústavy České republiky.
[2] Aleš Gerloch, Teorie práva, 8. aktualizované vydání (Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2021), s. 91.
[3] Martin Kopecký, Správní právo: obecná část, 3. vydání, Právnické učebnice 114 (Praha: C.H. Beck, 2023), s. 114.
[4] Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 38/22 , bod 16.
[5] § 64 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu.
[6] Nález Ústavního soudu ze dne 21.2.2024, sp. zn. Pl. ÚS 42/23.
[7] Eva Dvořáková, „ÚS zrušil části obecně závazné ‚sedací´ vyhlášky města Postoloprty", Advokátní deník, 17. leden 2019, Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2019/01/17/us-zrusil-casti-obecne-zavazne-vyhlasky-mesta-postoloprty-zakazujici-sezeni-na-predmetech-k-tomu-neurcenych/.
[8] Nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. , sp. zn. Pl. ÚS 63/04.
[9] Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 38/22 , bod 16.
[10] § 5 odst. 7 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
[11] Srov Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 38/22, odlišné stanovisko Wintr, Baxa, Fiala Suchánek, Zemánek, bod 11.
[12] Srov Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 38/22, odlišné stanovisko Wintr, Baxa, Fiala Suchánek, Zemánek.
[13] Čl. 8 Ústavy ČR.
[14] Srov Nález Ústavního soudu ze dne 2.4.2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, bod 30.